Má řemeslo zlaté dno nebo už ne?
Chodíte rádi do práce? Máte svoji práci rádi, naplňuje Vás vaše činnost? Máte čas při práci i na sebe a své představy si plníte?
Zdánlivě zbytečné otázky, které jsou ve skutečnosti velmi důležité pro naši psychiku a celkovou spokojenost s životem, se sami sebou. Nedávno jsem v novinách četl, příště si poznamenám kdy a kde to bylo, že lidé 90% nechodí do práce, protože by je práce bavila, ale proto že musí, aby neskončili na dlažbě a pochopitelně z toho co si vydělají sotva rodinu uživí. Ano slyšel jsem názory typu, že rodina je přežitek a teď letí single, možná. Ale pro mě jsou to hloupé výmluvy. Ale zpět k tématu. Kdy si se řemeslo dědilo z otce na syna, či dceru a řemeslníci byli na svoji práci pyšní, chlubili se jí. Dnes má podobu něčeho, čemu se chce člověk vyhnout. Mohu mluvit z vlastní zkušenosti. Nevím zda snem dětí je stát se hadrem, s kterým se vše vytře, který je celou pracovní dobu buzerován a nemůže nic, jelikož v tzv. Kolektivu jsou oblíbenci mistra, či parťáka, kteří vše zařídí tak, aby jste nemohli ani náznakem si ztěžovat bez vlastní újmy, postihu.
Tím, se dostáváme k další otázce. Má právo každý člověk si splnit svůj sen, nebo to mohou jen vyvolení? Navíc když to tak pozoruji, lidé často práci nevykonávají s láskou, nevkládají do ní něco ze své duše, na to totiž nemají čas. Kdy si řemeslný výrobek, který byl vyroben z láskou se dostal do rodiny, která si ho opatřila a tu lásku v sobě šířil dál. Řeknete si kecy, ale mohu klidně říct, že to mělo svůj význam a pomáhalo to. Dnes výrobek je vyroben bez lidského citu, bez lásky, v horším případě v cizích montovnách zahraničními dělníky.
Pokud se vrátím k tomu, proč vlastně tento článek píši, tak důvod je jednoduchý. Pokud sen si mohou splnit jen vyvolení a ti si ho plní díky využití práce druhých, dostáváme se k novodobému nevolnictví. Demokracie se stává pouhým pojmem na papíře, ve skutečnosti tu máme tzv. etatismus. Kdo bude mít zájem, může si dané slovo najít ve slovníku.
Zamysleme se nad naším životem a zkusme říct ne. Třeba, pokud nás bude víc, něčeho dosáhneme. Někteří sociologové už o tom přemýšlí a došly k podobnému závěru.
