Změna
První z úvah, kterou jsem se rozhodl napsat je obecný pohled na změnu, která je součástí našeho života, ale mnozí ji tak nechápou. Potom mohou být překvapení proč se jim v životě dějí.
Na cestě životem nás čeká mnoho změn. Protože v našem světě se vše vyvíjí, někam směřuje. Tyto změny jsou přirozené, nebo lidské a mnoho s nimi nenaděláme. Buď je přijmeme a tím se můžeme posunout, něco se naučit a nebo je odmítneme, ale tím riskujeme, že se zastavíme. Nikam se neposuneme, přestaneme rozumět tomu co se děje a může v našem životě nastat stagnace.
Pokud se jedná o změnu přirozenou, je vždy spojená s nějakým úkolem, který člověka prověří. Tato změna může u citlivějších lidí vyvolat vidění, skrze ně je člověk veden. Většinou se tak děje prostřednictvím snů. Proto naši předci dávali důraz na sny, vykládali je a snažili se jim porozumět. V moderní době bohužel se i tato oblast z profanovala a dnes sice kolem toho to existuje spousta literatury, ale žádná nemá vypovídací hodnotu a nevychází z kořenů prastarého umění. Zde by mohli tuto mezeru zaplnit psychologové, ale skutečnost bývá většinou jiná. Potíž je v tom, že k pacientům přistupují jako ti co jsou zdraví, tím mezi pacientem a psychologem se vytváří propast, kterou nelze překročit. Jelikož se pacient neotevře a uměle vytvořená bariéra se mezi nimi prohlubuje každou návštěvou. Mám dojem, že zřejmě na škole tito tzv. psychologové neprobírali psychoanalýzu podle Gustava Junga. Ale držme se tématu. Já osobně změny nemám rád, vyloženě je nesnáším, způsobují mě deprese a pocit strachu.
Pokud se jedná o změnu lidskou, tak ta může být devastující. Není přirozená, je to něco co v životě zapůsobí jako rána z čistého nebe. Mnozí lidé si neuvědomují, že jejich kroky mohou ovlivnit životy, těch, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti.
Lidská změna může mít též podobu útěku z reality. Já osobně z reality utíkám, protože ji nemám rád a vytvořil jsem si svůj vlastní svět, v kterém mě je dobře. Psaní, malování je můj útěk. Ale u mnohých lidí to bývá horší. Protože zlo nechodí po horách, ale po lidech a tak se množí případy užívání drog, alkoholismu atd. Z těchto situací se těžko hledá cesta ven, pokud se neodhalí příčina a ta mnohdy bývá skrytá hluboko v raněné duši člověka.
S tím vším je spojené ego, ale o tom bych se rozepsal v jiné úvaze, protože to vydá na samotnou kapitolu.
