Anděl větrný

Známá, neznámá

s větrem přicházíš,

když se stmívá.

Neodhalená svoji krásu skrýváš.

Nikdo ji vidět nesmí

dívko větrná,

jinak v prach se proměníš.

Proto oči zavírám,

když mě vítr tváře hladí.

Abych tě neztratil,

abych mohl dál

z moudrosti tvé

pít dívko větrná.

Vážná, nevážná

před prahem mým,

v rukou svíráš znamení

krásy tvé.

Znamení co prochází

životem stvořeným

v rozvalinách chrámů zbořených

lidskou krutostí.

Věrná, nevěrná

dívko povětrná,

pro všechny jsi velká neznámá.

Jsi nedosažitelná

a přesto tak blízká.

Jsi tak daleko

a přesto se mně dotýkáš.

Mlčky bez zbytečných slov

ve větrném obětí

s tebou stoupám a klesám

do hlubin myšlenek spletitých.

Jen s tebou anděli větrný.

Skutečná, neskutečná

v mysli má

zůstáváš navěky.

Dívko větrná.