úterý 27. září 2022

 Svoboda


Hodně jsem v poslední době přemýšlel nad pojmem svoboda. Protože si myslím, že lidé ji stále nechápou a je v tom chaos.

Obecně platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jsou tu, ale další aspekty jako společnost. Ta má svá pravidla a zákony, kterým svoji svobodu musím podřídit, pokud v dané společnosti chci žít. Otázka je, nakolik jsou ty pravidla společnosti spravedlivá.

Jeden se pravidlům bude podřizovat, ale pro druhého třeba neplatí, nebo se je snaží obejít. Od toho tu jsou zákony, které by to měly ohlídat. Jenže ty tvoří zase lidé a každý jsme jinací a chápeme věci jinak.

Pravidla, zákony, nařízení, vše omezuje naši svobodu. Bavíme se ještě vůbec o svobodě jako takové? Je možný svobodný život ve společnosti?

Podle mě tu cesta je. Svoboda pokud se propojí s láskou je možné ji prožít i ve společnosti svobodně. Jelikož láska má tu moc, že dokáže měnit realitu, na rozdíl od fantazie kam mnozí utíkají z reality. Žijeme tak dva životy souběžně, protože svět fantazie nemá tu sílu, aby ovlivňoval realitu.

Láska ve vztazích, v životě každého člověka umožňuje zažít svobodný život. Samozřejmě pro mně jako věřícího se dále láska spojuje s Kristem.




pondělí 26. září 2022

 Ticho neporozumění


Ticho neporozumění

mezi námi visí

jako obraz nepovedený.

Nedokončené něžnosti,

nevyřízené hovory,

zapomenuté drobnosti

padají na nás

ve chvílích kdy jsme

každý sám.


Části života,

ve světle zbytečností

a obyčejných malicherností,

se ztrácejí v prostoru

mezi všemi,

kteří něco chtěli

však v tichu oněměli.

Slova už třeba nejsou

stačí SMS nebo mail.


Ticho neporozumění,

v kterém čas není na vysvětlení,

jen na trapné nekonečné čekání

se každou minutou rozpouští.

Setkáváme se v odchodech,

v krocích naučených pravidly,

která jako stopy v nás

duši ubíjí.


Ale to nevadí,

když není času na zbit.



sobota 17. září 2022

 Zvláštní


Zvláštní je souhra náhod,

když kostky jsou vržené

a ty nevíš co padne.

Zvláštní je to čekání

co tvoji představu pohání

a život ji dodává.

Přežije chvíle následující

nebo se do pekla zhroutí.


Risk je náš rádce,

kterého jsme si nevybrali

a přesto jsme ho přijali,

v jeho klamné jistotě

se zhlédli.


Je to zvláštní

jak balancujeme na hraně

jako akrobaté na laně.

Chtěné s nechtěným vyvažujeme

ve vidině zkalené

nejistým zoufalstvím.


Zvláštní,

je ta víra naivní.

Že vše se napraví

a bude jako dřív,

že vše je správné

a tak jak má být.

Jeden dře v zápalu boje

a druhý obklopen svými sny

se jenom veze.


Risk je náš soudce,

který podle nálady rozhoduje.

Jednou plaveš na hladině

a po druhé zatížen balvanem

klesáš někam do hlubin

dokud nejsi na dně.


Je to zvláštní

ta náhoda co nás ovlivňuje,

když o ní rozhoduje

pouhý člověk.

Je to zvláštní

do jaké klece jsme se zavřeli.