Zazpívej

Dívčí výkřik

se nese tmou

jako rekviem,

jako píseň krutá

co v uších zní

nevinným přiznáním.

Jen tiše zazpívej

a ruce spjaté měj,

když kříž samotný

do korun stromů

listy žluté zaklíná.

Jen tiše zazpívej

slova co na jazyku těžknou

a dlaně otevři,

ať kouzlo okamžiku čistého

duši tvou prostoupí.

Výkřik náhle utichá

a jenom čas pomalu ubíhá

cestou trnitou.

Tak vydej se po jeho stopách,

jdi až ke stínu svému

tam kde naděje odpočívá.

Ve zlatém kapradí

uspaná těžkým dechem přání,

těch bludiček co náš rozum

k ideálům naivním svádí.

Tak tiše zazpívej

ať ji neprobudíš,

tu dívku co sní

v hustém porostu kapradí.

Tak jen tiše zazpívej.