Kousek papíru

Na vodě houpe se

list papíru.

Kdo si ho zahodil

nebo jen vypadl

z rukou ztuhlých

ranním chladem.

Ztraceno je vše

co napsáno bylo,

slova jsou rozmáčena,

když padají na dno.

Nikdo se nedozví

co říct se chtělo.

Jen leknínů pár

a zelené rákosí

jsou svědky tichými toho,

 jak myšlenky se rozpouští

v nekonečné modravé dáli.

Na vodě

pomalu pluje to

co zapomenuto bylo.

V jednu chvíli důležité

a v okamžiku dalším

chtěné už není,

jen zbývá promočené ticho

jednoho mlžného rána.

Probuzení, procitnutí

a možná jen pouhé rozhodnutí,

že co bylo význam žádný nemá.

Ve vodě chladné

písmenka plavat neumí,

a tak topí se slova hladová

bez jediného stenu,

bez hlásku,

když tónina v partituře chybí.

Na vodě klidné

houpe se jen několik lístků olší.

Nic víc.