Jen ubohý člověk

V objetí snů svých

stavíš si život svůj.

V mámivých přeludech

svíráš bezohledně osudy všech

co jsi potkal.

Ty jsi přece král

a všechny ovládáš.

Ty jsi ten

co svojí vládou

dobro přinášíš

a děláš dobře svým představám.

V objetí kouzelných iluzí,

ale nemáš spojení

se vším co s obyčejným životem souvisí.

Pod mocí touhy vábivé

sám se propadáš,

nevidíš, že život tvůj

bludičky vedou 

do bažin, do nicotných hlubin.

Ale ty jsi přece pán,

a dobře víš co rád máš.

V děsivých přestrojeních

hraješ na city

notám falešným.

Na střídavé stupnici

však tvá aura upadá.

Sám nikoho nevnímáš

a ztracen v nesmyslných úvahách

v bludišti myšlenek

ve slepotě dlouhých chvil pouze tápeš.

Zůstalo jen slov pár,

které nemáš komu říct.

Chápeš?

Jsi jen ubohý člověk.