Čas lží

Čas lží nadešel,

já musím odejít

a ty prý věrně čekat budeš,

až se vrátím.

Až stromy rozkvetou.

Těžko myslet slova vážně,

i když jsou upřímně vyřčená,

když budoucnost nejistá

se mezi nás postavila.

Když temnota

závoj svůj rozprostřela

nad obzorem vzdáleným.

Když oči hladových po boji

v zástupech čekají

s rukou kostěnou,

na zbraních položenou.

Až jejich král rozkáže,

aby pod písní krvavou

plenily dle rozkazu svého.

Nadešel čas lží

a já musím odejít

do krajů vzdálených.

Dám na sebe pozor

má milá

a vrátím se

až stromy rozkvetou.

Se lží na rtech se odvracím

a vyjíždím vstříc temnotě záludné.

Čas lží nastal.