Chci jít

Cestou prašnou

potkávám slova unavená

a sliby co zapomenuté byly.

Nikdy se nesplnily,

jen tak tu leží zaprášené

bez viny, i když v prachu

pořád vnitřně čisté.

Jdu cestou krátkou nebo dlouhou

na tom nezáleží.

Chci jen jít někam

kde naděje svítí

a koruny stromů

do nebeských výšin sahají.

Tam kde závist není

a pravda se stydět nemusí

za své roucho prosté.

Za to, že jen tak chodí

mezi lidmi vznešenými

a slepými.

Nad sami sebe povýšenými.

Chci jít třeba až nakonec,

nakonec začátků

kde všechna vůle pramení

a donést ji zpět k lidem,

aby se napili 

a zavřené oči otevřeli. 

Chci jít a milost věčnou najít,

pro nás všechny.