Co zbylo

Těžká koule času

zachytila se někde v davu.

Jako závaží tě poutá

s realitou na první pohled

nechtěnou, neživou.

Aniž by jsi si uvědomil,

že je pouhou sněhovou kuličkou,

větvičkou nebo lístkem

plujícím po vlnách času.

Že se můžeš odpoutat,

to závaží odhodit,

nechat ho odplout na křídlech ptáků

co střeží čas.

A najednou,

ta těžká koule se kutálí

a ztrácí se v oparu

ranního šera běžného dne.

Je to za tebou,

přesto cítíš, že kromě tíhy

tě opouští ještě něco.

Co možná ze vzpomínek zbylo,

že ne všechno

odejít mělo.

Ale to už tak bývá,

když něco odchází

a nové se rodí, snad.