Zvuky ticha

Zvuky ticha jako představa či dojem?

Ticho je převrácená strana zvuku. Den je jako lepkavá pavučina, v níž se zachytávají slova, tóny, které pak z ní celý čas, dokud je pavouk, noc, nepozře. Aby další den nachystal pavučinu novou.

S tichem máme většinou spojenou noc. Ale ticho je součástí našeho celého života, i když v dnešní době na ně zapomínáme. Hluk nám vládne nesmlouvavým až krutým způsobem. Možná si ani neuvědomujeme, že v tichu si náš organismus může odpočinout, načerpat sílu a informace.

Ticho též souvisí s mlčením, ale to je na samostatný článek. Pokud by byl zájem, mohu napsat. Ale teď se vraťme k tématu. Zvuky vytváří dojem a ten působí na naše myšlení. Proto, když jsme v tichu, můžeme slyšet různé šumy atp. Náš mozek zpracovává to co jsme přes den zažily a ty nejsilnější dojmy se v nás začnou probouzet, jakmile jsme v klidu.

Zvuky ticha tedy souvisí s naší představou, mohou ji i ovlivňovat. Částečně jde o tajemství představy, dojmu a jejich konjunkce. Otázkou je, nakolik jsou reálné. Jelikož i vzduch, vítr může vyluzovat v tichu různé zvuky, které vytváří melodie, harmonie a tím působí na naši fantazii. 

Zvuky ticha jsou tajemstvím, které je spojené s osobním prožitkem člověka, který v meditaci, modlitbě nebo jen tak v klidu hledá. 

Nesmyslné představy mladých lidí

Nesmyslné představy mladých lidí

Nedávno na Twitru jsem se dozvěděl, od jedné mladé slečny, následující názor: Nasí planete je jen 2019 let a uz jsme stihli ji tolik znicit.

127:42 - 14. 07. 19 Twiter for iPhone.

Retweety: 30     Lajky: 459

Diakritikou jsem se nezabýval, jelikož je to psáno z mobilu. Ale zarazil mně názor celkově. Že ta slečna zřejmě nenavštěvovala hodiny zeměpisu a dějepisu mně v dnešní době nepřekvapuje tolik, jako počet lajků, které se pod názorem objevily. Nemohl jsem to jen tak nechat. Nebojte se nebudu Vás zatěžovat výpočty, ale spíše obecně se zamyslím nad tím to tématem.

Z urputností kůrovce jsem se pustil do studia knih na toto téma. Zkoumání stáří naší planety se dá rozdělit asi do čtyř období.

Předvědecké:  zde je důležitý výzkum Číňanů, kteří předpokládali, že Země vzniká a zaniká ve 23 - miliónových cyklech.

Další výzkum provedl byzantský kněz Berassus v 3. století př. n. l. Předpokládal, že svět je starý asi 432 000 let.

První koncepty: v 18. století se již přírodovědci pokoušeli zjistit stáří naší planety vědeckými metodami. Nejznámější byl Michail Lomonosov, který předpokládal stáří naší planety na několik desítek tisíc let. Tyto myšlenky, ale byly spekulativní. Další významný vědec G. L. L. de Buffon se pokusil na modelu naší planety, kterou postupně ochlazoval určit stáří. Vyšlo mu 75 000 let.

Radiometrické datování:  jednalo se o objevení a zkoumání radioaktivních prvků na základě jejich rozpadu. Zde byl významný vědec Ernest Rutterford a mladý chemik Bertran R. Boltwood. Po mnoha pokusech jim vyšlo stáří planety asi 250 miliónů let až 1,3 miliardy let.

Moderní radiometrické datování: v současné době je to uznávaná metoda pro zjišťování věku hornin. Jedině tak se dá určit stáří naší planety. To se udává na 4,59 miliardy let.

Z hrůzou jsem zjistil, že kdybych si to, jak se dnes moderně říká, vygoogloval, tak jsem si ušetřil spoustu práce. Ale já jsem staromilec, takový knižní kůrovec.

Ale kdyby to udělala ta mladá slečna, tak by za pár minut zjistila pravdu. Do dnes jsem si myslel, že není fyzicky možné, aby někdo byl tak nevzdělaný.

Jak jsem se začal nesmát

Jak jsem se začal nesmát

Mnoho lidí se mně ptá, proč se na fotce, pokud k tomu došlo a někdo mně vyfotil, nesměji. Jsem totiž nefotogenický tip. K tomu se váže jedna krátká příhoda s vyústěním.

Jeden z mých přátel si vzal do hlavy nesmyslný nápad, že mně donutí se usmát. Když vtipy nezabraly, tak mně začal zvát na různé společenské zábavy a sešlosti a vždy se snažil, abych byl obklopen ženami. Přitom pořád nenápadně mně pošťuchoval a šeptal, usměj se, tak se konečně usměj. No a já to tedy udělal. Nejen, že v ten moment bylo okolo mně prázdno, ale kamarád zbledl a písklavým hlasem zvolal, už dost, to stačí. Pro Boha už se nesměj. Na to, aby se člověk mohl usmát musí mít totiž vhodný obličej a posuďte sami s tím co mám já to prostě nejde.

Podobně to dopadlo u mně s vyjadřováním radosti. Jednou jsem vyjádřil radost nad dárkem a přitom své přítelkyni vylil horkou kávu do klína. Od té doby se s přítelkyní nevídáme a já radost nevyjadřuji.

Moje obvodní lékařka, neznalá mých peripetií s radostí, naznala, že mě musí něco být, když jsem neustále vážný, málo komunikativní a tak mě odeslala k psycholožce. Ta mi dala dotazník k vyplnění, asi 178 stran, jelikož jsem byl zkoumán zda nejsem autista. Já to podezření měl, jelikož jsem měl jisté potíže už od dětství. Testy prokázaly autismus, ale paní psycholožka naznala, že jsem podváděl. Že mám pouze AD/HD a moje mimické vyjadřování je na bodě mrazu. Tato jistě erudovaná odbornice nevěděla, že AD/HD je autistická porucha a že autista neumí podvádět ani lhát. Se slovy jste zdráv mě odeslala k psychiatrovi. Zde začala moje láska k psychologům a odtud pramení též název mého blogu.

Začal jsem se tedy vyjadřovat perem, aspoň zmenším způsobené škody na minimum. Zpočátku jsem psal verše a posléze, krátké úvahy. Takové, na které mě stačí moje omezená fantasie a mozková kapacita. 

Posedlost

Posedlost

Ptáci posedlí

vlastním křikem

krouží nad místy

našeho setkání.

Co zbylo z dlouhého,

marného čekání?

Jen ptačí volání

a křídel mávání.

Vetkal jsem ti tehdy

pár per do vlasů,

tam u těch stromů,

co svými větvemi se objímají

jako milenci věčnou láskou spoutaní.

A ty jsi pak

s úsměvem sobě vlastním

tancovala v listopadovém tání.

Co zbylo z dlouhého,

marného vzpomínání?

Jen ptačí volání

a křídel mávání.

Ptáci posedlí

krouží beze smyslu

kolem střípků toužení

a ozobávají srdce právě zrozená,

tak aby nic nezbylo,

aby vše se ztratilo

ve volném pádu života dechu.

Co zbylo z našeho chtění?

Jen ptačí volání

a křídel mávání.

Jen srdce ozobaná.

Harmonie

Harmonie

Harmonie v lidském životě hraje významnou roli. Ať už ve vztahu, v rodině, v soukromém životě. I pro vlastní tělo je důležitá. Harmonie duše a těla. Pokud strádá duše, strádá tělo a pokud strádá tělo, tak strádá duše. Bohužel lékařská věda se většinou zabývá problémy těla a na duši zapomíná, potom se může stát, že díky stresu, depresím se pacient vrací, nebo musí navštívit psychiatra. Záměrně vynechávám psychology, jelikož dnes se objevuje trend, že psychologie se spojuje s esoterikou, což nejde dohromady, ale o tom se zmíním v jiném příspěvku.

Pro každého člověka harmonie znamená něco jiného. Proto říkám, že jsme všichni stejně jinací. Všichni potřebujeme harmonii, jen se k ní každý dostává jinou cestou. Někdo pěstuje jógu, meditace, náboženství nebo vše spojuje.

V mém životě jsem našel harmonii v malování, psaní a modlitbě. A to vše zastřešuje hudba, bez, které by to nefungovalo. Což mě pomáhá v mém onemocnění.

Ve slovníku o harmonii se dozvíme následující: Harmonii lze dosahovat též z myšlení (viz předchozí článek),básnění a meditace (kontemplace), modlitba. Tak se člověk dostává do souladu se sebou samým, druhými a kosmem, životem samým. Dnes je třeba vrátit se zpět k nové harmonii člověka a přírody, živoucí harmonii rozumu, citu a lásky.

OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filozofických pojmů současnosti. Praha: Grada, 2011, 333 s. ISBN 978-80-247-3613-6, heslo Harmonie, str. 83

V harmonii

V harmonii

V harmonii čísel

a různých souzvuků

hledám stopy

nedotknutých osudů.

Jež prázdné

bloudí životem

jako stíny matné

na ulici,

kde hledají přístřeší.

Na ulici kde hledají bezpečí

teplého objetí,

dotyku letmého.

Co nabízí pouhou útěchu

v nekonečném spěchu

kroků chvatných.

V harmonii čísel

a různých souzvuků

hledám snad sám sebe.

Ve spleti

dráždivých a svůdných okamžiků,

v chaosu teplých a mrazivých pohledů

co duši svádí

hledám klid slov prosebných.

V harmonii čísel

a chaosu různých souzvuků

hledám marně smysl všeho.

obrazy z nové knihy

Zůstaň člověkem

Zůstaň člověkem

Zůstaň člověkem,

i když budou tě chtít změnit.

Jen lidem

patří světlo duše darované.

Jen lidem

patří tento svět.

Ne přeludům

co sápou se ve tmě.

Zůstaň člověkem,

i když vše kolem 

temné zdá se být.

Nalaď struny duše své

a zpívej píseň

o světě ztraceném

 a znovu nalezeném

ve světě za stínem,

který překročil ten náš.

Zůstaň člověkem

 a světlo chraň,

zavři svoji dlaň 

a překroč propast,

která stane se přeludem

sotva ji znovu otevřeš.

Jdi a věř,

buď člověkem.

Myšlenky a názor

Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek.

                                                                                      Marcus Aurelius

Myšlení je soubor poznatků, které zpracováváme, přehodnocujeme a vytváříme si tak názor. Což neznamená, že je správný či pravdivý jak si někteří lidé myslí. Ale to už věděl Aristoteles, na rozdíl od tzv. moderně smýšlejících lidí.

Myšlenky mohou být pozitivní nebo negativní. Pokud je člověk trvale vystaven negativním myšlenkám, může to ovlivnit jeho chování způsobem, který může vést až k depresím.

Pokud je člověk vystaven pouze pozitivním myšlenkám, může to vést k idealistickému posuzování reality. Obě tyto možnosti nastávají, pokud je člověk v izolaci, buď dobrovolné, nebo nedobrovolné. Nemusí tak přijímat názory druhých lidí.

Proto je dobré komunikovat s ostatními lidmi, aby člověk mohl kriticky přistupovat k svým myšlenkám, které tak může přehodnotit nebo změnit.

Zbývá vysvětlit dobrovolnou či nedobrovolnou izolaci. Dobrovolná izolace znamená, že člověk nepřijímá názory druhých lidí a uznává pouze své názory, které nehodlá změnit a tvrdě je prosazuje. Považuje je za správné, pravdivé a jediné možné. Zde je vyloučen kritický přístup.

Nedobrovolná izolace naproti tomu, nastává tehdy, kdy názory člověka nejsou přijímány druhými lidmi, jsou odmítány. V horším případě se jim lidé vysmívají a považují je za zvláštní, bláznivé. Člověk je tak odstaven na vedlejší kolej. Je mu znemožněno kriticky hodnotit své názory.