Posedlost

Posedlost

Ptáci posedlí

vlastním křikem

krouží nad místy

našeho setkání.

Co zbylo z dlouhého,

marného čekání?

Jen ptačí volání

a křídel mávání.

Vetkal jsem ti tehdy

pár per do vlasů,

tam u těch stromů,

co svými větvemi se objímají

jako milenci věčnou láskou spoutaní.

A ty jsi pak

s úsměvem sobě vlastním

tancovala v listopadovém tání.

Co zbylo z dlouhého,

marného vzpomínání?

Jen ptačí volání

a křídel mávání.

Ptáci posedlí

krouží beze smyslu

kolem střípků toužení

a ozobávají srdce právě zrozená,

tak aby nic nezbylo,

aby vše se ztratilo

ve volném pádu života dechu.

Co zbylo z našeho chtění?

Jen ptačí volání

a křídel mávání.

Jen srdce ozobaná.