Blázen a dítě

Panenka s vlasy plavými

v sukýnce z pleteniny

ožívá v rukou malých

životem darovaným.

A její úsměv se zrcadlí

v očích blázna

 co jedno dítě uspává.

Kdo v klidu svém

do stínu mluví,

kdo uspávat umí,

v zahradách rozkvetlých

zpívá a tančí

je blázen 

podle pravidel zavedených.

Smích se tak v ozvěnách ztrácí

a hlas v chodbách chladných

pomalu doznívá,

když blázen jak pravidla praví

není ten pravý

kdo v noci uspávat má,

dítě křičící, dítě toužící

po pohledu rozesmátém.

Po očích jiskřících 

nespoutanou svérázností.

Blázen není ten pravý

pro čas moderní,

pro dobu na hlavu postavenou.

Pro dítě křičící,

které panenku odhazuje

a ve vzdoru s každým bojuje,

jen aby se vrátil

ten kdo tu ještě před chvílí byl,

ten kdo uměl mluvit se stíny.

Zbylo tu jen

toužebné přání

A trochu neděje, 

že snad zase uvidí 

blázna ve zlatém spřežení

jak smíchem zalévá 

vše povadlé.

Jak v klidu tichém uspává

dítě neklidné.

Panenka s vlasy plavými

na postýlce leží

a možná čeká kdo ji vezme

a život znovu dá.

Kdo znovu přijme roli blázna,

kdo se ujme života zrozeného.